Olea europaea - Olivovník evropský

Olivovník evropský (Olea europaea) je stálezelený strom nebo keř dorůstající do maximální výšky 7 metrů, pouze výjimečně více, původem z Asie. Patří do čeledi olivovníkovitých, která zahrnuje 23 rodů s více než 400 druhy. Jeden z těchto rodů je Olea, který má asi 40 druhů, ale pouze jeden druh – Olea europaea – se pěstuje pro olejnaté plody. Olivovník se dožívá několika stovek let, během nichž můžeme sklízet úrodu oliv. Některé stromy se podaří vypěstovat až do věku 1000 let, díky bočním výhonům, kterými se „omlazují“. Nejbohatší úrodu má kolem 20. roku života. Čím je olivovník starší, tím je odolnější a vhodnější pro výsadbu do volné půdy.

Pro olivovník je typický kmen a větve, které se vyznačují různým zkroucením. Kmen je válcovitý, s přibývajícím věkem se kroutí, hrbolatí, praská, dělí, rozpadá se, vytváří dutiny a dílčí kmeny. Kůra je šedá, nejdříve hladká, později popraskaná a rozbrázděná.

Listy olivovníka jsou úzké, šedozelené.

Kvítky olivovníka jsou jemné, drobné, bílé nebo nažloutlé barvy. Rostou v hroznech po cca 30 kvítcích. Mají jemnou vůni. Olivovník kvete oboupohlavnými cizosprašnými květy (některé pěstované odrůdy jsou i samosprašné). Opylování je většinou zajištěno větrem. Po opylování se z květů vyvíjí plod – peckovice.

Plodem olivovníka je oliva, vajíčkovitého tvaru, která se podle zralosti dělí na zelené, polozralé a zralé.

• Zelené olivy jsou nezralé plody, které se nakládají na několik měsíců do soli a do slaného, octového nebo sladkého nálevu.
• Černé olivy jsou zralé plody, které se nakládají podobným způsobem. Z černých oliv se vyrábí hlavně olivový olej. Přibližně 90 % vypěstovaných oliv se používá k výrobě oleje, zatímco zbývajících 10 % se využívá jako stolní ovoce.

Olivový olej se dále dělí na:

• Panenský olej – nejkvalitnější, získává se samovolným odtékáním, kterému lze pomoci např. zatížením oliv.
• Středně kvalitní olej – získává se z oliv lisovaných za studena při použití středního tlaku.
• Nejméně kvalitní olej – získává se působením vyššího tlaku a tepla. Tento olej lze dále rafinovat a používat k technickým účelům.

Olivovníky se pěstují také pro dřevo, které je cenné svou tvrdostí, trvanlivostí, barvou a zajímavou texturou. Má také vysokou teplotu spalování.

V kosmetice se olivové extrakty využívají k výrobě vitamínů E, A a C.
V lékařství se olivový olej používá při bodnutí hmyzem, bolestech svalů, kloubů, ledvin a chrání pokožku před stárnutím.

Půda:
Olivovník vyžaduje jemnou kyprou půdu smíchanou s pískem a kvalitní drenážní vrstvu. Nejlépe mu vyhovuje lehký propustný substrát s obsahem vápna. Olivovník dobře snáší i zasolené substráty.

Zálivka:
V létě je potřebná téměř denní zálivka při vysokých teplotách na slunci, zejména u rostlin pěstovaných v květináči. U olivovníků zasazených do země lze zálivku omezit, protože jejich kořeny sahají do velké hloubky, kde se nachází voda. Velký pozor je třeba dávat na přelití – olivovník to nesnese a může dojít k hnilobě kořenů.

Stanoviště:
Olivovník miluje slunce, je vhodné jej umístit na slunné místo, dobře snáší i přímé slunce.

Zimování:
Rostliny v květináči zimujeme ideálně v místnostech s dostatečným celodenním světlem a teplotou kolem 10 °C. Vhodné jsou zimní zahrady nebo chladnější chodby. Přemístit dovnitř bychom je měli koncem října. Ven je můžeme opět dát, když už nehrozí noční mrazy – obvykle koncem března nebo začátkem dubna.

Olivovníky vysazené na zahradě snesou teplotu až do -10 °C. Při nižších teplotách dochází u mladších rostlin k vymrznutí. Už při prvních mrazech je však vhodné olivovníky zabalit do vzdušné tkaniny, např. juty, a zakrýt kořeny listím či chvojím.

Množení:
Olivovníky lze rozmnožovat semeny, která klíčí poměrně dlouho (i půl roku). Pro urychlení klíčení je třeba narušit tvrdou skořápku. Nejjednodušší je rozmnožování novými výhonky vyrůstajícími z kořenů. Kromě těchto způsobů je možné množení odřezky a odnožemi, ale doba zakořenění je velmi dlouhá – 1–2 roky.

Řez a formování:
Pro vhodný tvar stromu (podle vašich představ, doporučujeme kompaktní korunu pro snadnější zimování) olivovník stříháme 2–3krát ročně.

• Nejradikálnější řez provádíme na jaře.
• Další během června/července.
• Poslední, spíše estetický, na podzim.

Řezem koruna stromu houstne, protože olivovník vytváří nové listy. Je třeba si uvědomit, že plody rostou na loňských větvičkách, takže poslední řez v roce nesmí být příliš radikální. Intenzivní růst stromu snižuje jeho úrodnost. Korunu tvarujeme tak, že odstraňujeme slabé větve a zkracujeme dlouhé větve, které přesahují přes její formu. Spodní větve stříháme jako první. Poškozené a suché větve odstraňujeme kdykoliv během roku.

Přesazování:
Olivovník doporučujeme přesazovat alespoň jednou za 3–5 let, případně dříve, pokud je to nutné vzhledem ke změně velikosti jeho koruny. Ideálním obdobím je jaro.

Škůdci a choroby:
U olivovníků si musíme dávat pozor na různé houbové choroby. Ze škůdců jsou napadány puklicemi, vrtulkami a červci.